Každý z lidí chce mít peníze. A chce je mít, protože je potřebuje. A potřebují je pochopitelně jak jednotlivci, tak i finanční ústavy. Nikdo je nechce postrádat. A protože je lidé někdy přesto postrádají, musí se tu i žádat o půjčky, aby se to nějak zvládlo. Ovšem je samozřejmé, že když ani finanční ústavy nechtějí o peníze přijít a chtějí jich mít dostatek, nepůjčují někomu, u koho hrozí, že by si půjčku ochotně vzal, ale už nevrátil.

A tak se obvykle žádá prokazování takových kvalit žadatelů, které dají dostatečnou naději na řádně splacení všeho, co se splatit má. Obvykle se požaduje prokazování takových příjmů, s nimiž bude možné bez problémů hradit splátky, a častým požadavkem finančních ústavů jsou i čisté žadatelovy registry dlužníků. Nic prostě nesmí signalizovat, že by se peníze třeba také nemusely vrátit.

A když nejsou bankovní úředníci z toho, co jim některý žadatel předloží a doloží, nadšeni? Když to v nich vzbuzuje pochybnosti? Pak se žádosti zamítají. Bez pardonu. A neuspokojeným žadatelům pak nezbývá nic jiného, než se obrátit na nebankovní konkurenci. Protože její hypotéka bez registru Nebankovní hypotéka, to je něco docela jiného. Samozřejmě se i tady musí žádoucím a dostatečným způsobem zaručit, že bude ona půjčka splacena, ale to se děje formou zástavy nemovitosti, a ne prokazováním příjmů a nahlížením do registrů dlužníků.

Když chce někdo dostat takovou nebankovní hypotéku, prostě zastaví svoji nemovitost. A za to má nárok na získání půjčky, kterou potřebuje. Protože co by se stalo, kdyby pak dlužník nevracel peníze tak, jak má? Co asi? Prostě by se jeho závazky uhradily onou nemovitostí v zástavě. A to by bylo pro dlužníka natolik nevýhodné, že je lepší splácet. A kdo splácí, tomu není problém půjčit.

A proto jsou nebankovní hypotéky tak vyhledávané těmi, jimž (by) v bance nepůjčili ani korunu.